Fakultní seznamovák na Slapech
Blog pro prváky
Pro Nepražáky: Neříkej, že jsi z Brna
Na jednu stranu je VŠE poměrně tolerantní škola, na stranu druhou však musí především Brňáci počítat s tím, že v prvním semestru budou dostávat malinko kotel.

28.7.2018

A nejedná se jen o spolužáky, občas si rejpne i učitel. Všechno je samozřejmě vedeno v přátelský formě.

To, že opravdovejch Pražáků, je na škole relativně minimum, není potřeba zdůrazňovat. Proto asi nikoho nepřekvapí historka mýho kámoše z Čech, kterej se přistěhoval na kolej, a první slova, který od svejch novejch spolubydlů slyšel, byly: „skamatysi?“. Samozřejmě jim trvalo asi deset minut, než se pořádně pochopili.

Pro začátek je potřeba vyvrátit jeden letitej mýtus, a to ten, že Pražáci nesnáší vesničany. To je nesmysl, je to přesně naopak. Máme vás rádi, vítáme vás tady u nás, ale nenuťte nás rozumět tý vaší vesničanštině, prosím! Vemte sebou radši tlumočníka Bohuše (bratr matky vaší švagrové snachy), kterej v Praze už čtyřikrát byl a vyzná se tu.

Takže žádná šalina, děcka, přindu, rygol, štrample, haluz, jest, já su z holomóca a banik pičo.

Ohledně pražskýho slovníku, dost moderní je koncovka –ej, ve slovech dobrej, pražskej, libovej, nebo vesnickej. Mezi častý výplňkový slova patří: jakoby, vlastně, prostě, vole, nebo kámo. Poslední dvě slova se pak používaj jako oblíbený oslovení, namísto třeba ostravskýho oslovení „pičo“. Zkuste trochu naposlouchat i přízvuk. Není to tak složitý, každý slovo stačí řikat dvakrát pomalejc, než normálně, a bude to okej. Perfektně ovládat tenhle královskej přízvuk hlavního města je běh na dlouhou trať, a tak pokročíme dál.

Další důležitá informace: v Praze jezdíme metrem, tramvají, autobusem, nebo taxíkem. Nikoliv šalinou, ani trolejbusem, na to bacha. Kamarád, pracující v trafice naproti stadionu Viktorky Žižkov, kterej je hned u školy, se takhle vysmál dvěma turistům: „Dobrý den, dva lístky na trolejbus, prosim.“ – „Snad na tramvaj ne?“

Co se týče metra, v Praze máme tři linky – zelený Áčko, žlutý Béčko a červený Céčko. „Tramvajence“, legitce, nebo měsíčníku, se u nás říká jedním slovem Lítačka, lístky se daj koupit v každý trafice, nebo v automatech.

Na eskalátorech se stojí zásadně vpravo, aby po levý straně měli volnej průchod klasický nestíhači, který spěchaj na metro. Stejně tak to platí o eskalátorech v obchodních domech, nebo kdekoliv jinde.

Sandály nechte doma. Pokud je vám zima, na ponožky obujte třeba tenisky.

Je to samozřejmě i o životním. Pokud se poctivě řídíte příručkou pro vesničana, snažícího se zapadnout v Praze, a začínáte-li třeba už i ovládat místní přízvuk, může vás odhalit vaše výdrž při chlastání slivovičky. Když už tedy všichni vaši kolegové odpadli, a vy ještě pořád nejste ani trochu opilej, je to pak jasný. Mýho novýho kámoše nakonec odhalila věta: „Kámo, kde se dá v Praze zajít dobře na hřiby?“

První půlrok života v Praze pro vás možná bude trochu těžkej, nicméně po prvních karambolech si Prahu určitě zamilujete a zapadnete. Toho bych se nebál.

Partneři našeho seznamováku